Zvedání nohou


Před několika lety jsem napsal pro časopis Koně a hříbata článek o zvedání nohou.Teď jsem si ho znovu přečetl a říkám si: vždyť je to tak jednoduché, tak proč mě bolí záda od tolika koní, které to nikdo nenaučil?!?! Pokud máte zájem, zkuste se nechat inspirovat. J.P., 7.12.2013



Zvedání nohou

…. je pro většinu koňáků naprosto samozřejmá věc, ale poměrně značná část z nich s tím má větší či menší potíže. Zabývám se úpravami bosých kopyt a tak je pro mne zvedání a držení koňských nohou takřka denním chlebem. Díky tomu jsem snad přišel na to, jak řešit některé z těch potíží, které zaobcházení s koňskýma nohama občas přináší.

Za všechny kopytáře, podkováře, veterináře, ošetřovatele a další, kteří přijdou do styku s nohama cizích (vašich) koní apeluji na všechny majitele: naučte svoje koně klidně stát a držet nohy! Jejich práce bude lepší ku prospěchu vašich koní. Je to vaše odpovědnost a také vaše vizitka.

Stání
Domnívám se, že proto abychom koně naučili zvedat a také držet nohy, musíme ho napřed naučit klidně stát. Pomineme-li nechutné násilí, jakým jsou fajfka nebo štajgr, obvyklá praxe je, že se koně uvazují nebo je někdo drží. Kůň je tak v situaci, kdy stojí, protože mu nic jiného nezbývá, protože je držen / uvázán a v jakémkoliv pohybu je mu bráněno. Pokud ale koně naučíme stát „dobrovolně“ na povel, bude to vnímat jako práci, jako situaci, kdy má nějaký úkol a tím úkolem je nepohybovat se. Mimoto má uvazování řadu dalších nevýhod vyplývajících z více či méně pevného spojení koně s úvazištěm. Kolem koně je logicky alespoň na jedné straně méně prostoru, což je zdrojem nebezpečí v kritické situaci, nehledě na nesnášenlivost některých koní na uvázání. Je potřeba si uvědomit, že i ten nejklidnější kůň se může leknout, když na místo kde je uvázán zažene zatoulaný pes zmateného králíka nebo slepice. Sám mám velmi nepříjemnou zkušenost s uvazováním. Uvázal jsem svoji kobylu Kešu k pevnému oku v přístřešku a šel jsem chytat jiného koně. Ten se ale nechtěl nechat chytit a za Kešu se schovával. Jí však připadalo, že tam už není pro oba dost místa a proto se pokusila utrhnout. Protože se jí to nepovedlo, druhým pokusem se do toho opřela tak, že přetrhla poměrně silnou karabinu, praštila se o strop, ale především dostala hroznou ránu nátýlníkem ohlávky do vazu. Přes půl hodiny pak chodila po pastvině, kroutila hlavou až u země a já jsem si myslel, že je to její poslední hodina. Od té doby jsem koně nikdy neuvázal napevno. Dobrým způsobem, jak uvázat koně, je použití hodně dlouhého vodítka (3,5 metru a více) na kulatém klandru úvaziště nebo zábradlí. Vodítko otočíme přibližně třikrát kolem kulatiny a vyzkoušíme, že když silně zatáhneme, vodítko proklouzne. Pokud se takhle uvázaný kůň vyplaší a začne couvat, aby se dostal pryč, vodítko sice povolí, ale přiměřený protitah koně většinou zabrzdí. Během dvou, tří kroků zpátky zjistí, že není čeho se bát a zastaví se. Vodítko musí být dost dlouhé proto, aby kůň mohl udělat několik kroků dozadu a ještě zbylo na omotání kolem kulatiny a kus, kterým případně můžeme protitah zvětšit. Zároveň tak máme dost provazu na to, abychom zareagovali. Když je vodítko krátké, protočí se a je pryč, než se vůbec vzpamatujeme.



Přesto si myslím, že naučit koně stát bez uvázání je mimořádně užitečná věc. Udělal jsem dobrou zkušenost s metodou, kterou mi kdysi někdo poradil a která spočívá v tom, že naučíme koně stát na místě na povel, kterým je vodítko visící od ohlávky na zem. Koně to naučíme tak, že ho přivedeme na klidné místo, na začátku nejlépe bez trávy. Vodítko pustíme na zem, aby volně viselo a koně necháme stát. Zpočátku můžeme přidat i slovní povel. Jakmile se kůň kamkoliv pohne, vrátíme jej na stejné místo a zopakujeme slovní povel. Pamatujte, že i přenesení váhy je pohyb. Potom zkusíme koně například čistit, zkrátka pohybovat se volně okolo něj. Pokud se kůň někam rozejde, nebo udělá i jenom jeden krok, klidně, mírně a jemně ho vrátíme zpět, přesně na to místo a tím směrem, kde stál původně. Někteří koně, když se budete blížit k jejich zádi, budou ustupovat, točit se kolem předku. Vodítko je sice vpředu, ale kůň má stát celý, takže je potřeba ho ustoupit zpátky. Někdy je to docela obíhaná, ale pokud budete klidní, trpěliví a důslední, váš kůň brzy pochopí, že je jednodušší zůstat stát. Pokud kůň stojí, když se pohybujeme libovolně kolem něj, začneme zvětšovat vzdálenost – začneme odcházet pro jiné hřbílko, kartáč nebo si prostě stoupnout a postát o pár kroků dál. Kdykoliv se kůň pohne z místa, vrátíme ho zpět. Pokaždé, když bude kůň stát na místě tak dlouho, jak jsme chtěli, pochválíme ho a odejdeme s ním, když předtím vezmeme vodítko do ruky. Je potřeba, aby vodítko visící na zem vnímal jako povel. Samozřejmě je možné koně naučit stát i jiným způsobem a třeba bez vodítka. Tenhle způsob ale považuji za poměrně jednoduše proveditelný pro každého. Jediné, co je na to potřeba, je trpělivost.
Mám opakovanou zkušenost, že koně je možné naučit za dva až tři týdny takto stát do té míry, že od něj můžeme odejít na několik minut i „za roh“ nebo na vzdálenost několika desítek metrů. Rozhodně je ale potřeba postupovat pomalu, jakmile se povede, co jsme chtěli dneska dokázat, hned koně pochvalte a skončete. Když se kůň naučí stát s vodítkem, můžete to zkusit s otěžemi nebo bez ničeho. Kůň se tak dá sedlat, čistit, ošetřovat, může se vám to hodit během vyjížďky, když je třeba potřeba sesednout a upravit výstroj a nebo rychle odskočit za křovíčko a není kam koně uvázat.



Stejně jako jakákoliv jiná práce s koněm, i tohle učení je potřeba dělat pomalu, v klidu a pohodě. Buďte si jisti, že nic z toho, co kůň dělá, co nechcete, nedělá se zlým úmyslem. Nevnímejte to jako jeho naschvál, tupost nebo cokoliv špatného. Prostě jste zatím jenom nepřišli na to, jak mu to správně vysvětlit. Nenechte se „vytočit“; jakékoliv vaše negativní emoce vaši práci zkazí a sníží důvěru vašeho koně ve vás. A bez jeho důvěry s ním nic pěkného nepořídíte.

Zvedání nohou
Pokud kůň klidně stojí, můžeme mu zvedat nohy. Setkal jsem se s mnoha „osvědčenými“ postupy, jako je tahání za rousy, kroucení kaštánků, mačkání šlachy, dloubání do břicha, klepání do holeně například rukojetí háčku…. NE!!! Takhle koně ochotně zvedat nohy nenaučíte!!! Principem těchto postupů je udělat koni něco nepříjemného, čemu se bude chtít vyhnout. Jaké jsou ale v tu chvíli jeho emoce? Lze očekávat v takové chvíli ochotu?
Obzvláště při manipulaci delší, než je jenom čištění kopyt je potřeba oboustranná trpělivost a ochota k dohodě. Pokud koni hned na začátku uděláme něco nepříjemného, bude ochotný?
Sám zvedám koním nohy tak, že se skloním k noze, dám ruku na vnitřní stranu a prsty jemně poklepu na nohu. A počkám. Kůň, kterého nikdo nenaučil dělat potíže přenese váhu na druhou nohu a nechá mě nohu zvednout. Ochotnější koně nohu časem sami začnou zvedat sami, sotva se k ní ohnu. To je ovšem ideální případ a ačkoliv každý z nás má právě ty nejlepší koně, při zvedání nohou to není vždycky poznat ;-)



Hlavním požadavkem na koně, je v takové situaci trpělivost majitele. Nic jiného kůň nepotřebuje. Naučit ochotně spolupracovat lze i koně potměšilé, zkažené, kopavé či kousavé. Může je to ale naučit pouze majitel, který je trpělivý a ochotný se tomu pravidelně věnovat. Začněme ale u hříběte. To nemá žádné špatné zkušenosti, jenom není na zvedání nohou zvyklé. Protože je hříbě přirozeně plaché, bude se pochopitelně jakémukoliv kontaktu bránit, dokud nepozná, že mu nijak neuškodí nebo že může být dokonce příjemný. Když se hříbě nechá v klidu chytit, nasadit ohlávku, začněte se dotýkat jeho nohou. Vůbec není potřeba, aby vám hned napoprvé zvedlo a drželo alespoň jednu nohu. Dosáhněte nejprve toho, že když se budete nohou dotýkat, hladit je, nebude uhýbat, škubat nohou nebo uskakovat. Když se vám to podaří na obou předních, zkuste i zadní nohy. Když některou nohu hříbě samo zvedne, vezměte si ji, ale snažte se ji položit dříve, než ji samo bude chtít vyškubnout. Při tom všem ho hodně chvalte a kdykoliv se vám něco povede, nesnažte se za každou cenu to udělat několikrát nebo ještě s další nohou. Zkuste to zase zítra. Je hodně důležité vždy skončit s pozitivní zkušeností, protože kůň si bude pamatovat hlavně to, jak to dopadlo. A nakonec nejen kůň, i vy příště přijdete s pocitem, že to půjde stejně dobře, jako minule.
Koně mají velmi silný cit pro naše emoce, pro emoce, které si často ani sami neuvědomujeme, protože nám je překrývá nějaké chtění. Proto když nejsme v dobrém rozmaru, je dobré ke koním přijít, nechat na sebe působit jejich klid a pohodu, ale rozhodně o nic neusilovat. Koně neradi spolupracují s někým, kdo má „blbou náladu“.



Ale zpět ke hříbátku. V jednom, dvou měsících by už mělo umět alespoň trochu nohy zvedat, protože v tom věku už je dávno potřeba kopýtka alespoň kontrolovat, případně korigovat jejich vady. Když si nechá klidně na nohy sahat, začneme je pomalu zvedat. Uchopíme nohu pod spěnkou a mírně jí táhneme dozadu a nahoru, tak abychom naznačili, co chceme. Tah by měl být takový, aby hříbě přiměl nohu odlehčit a uvolnit. Neměli bychom mu jí ale sebrat násilím. Pokud si na žádanou nohu stoupne, mírně se opřeme ramenem proti, dokud nohu neodlehčí. Jakmile nohu zvedne, pochválíme ho a pustíme. Je mnohem lepší to zopakovat čtyřikrát během dne, než dvakrát hned po sobě. Na začátku taky není ani trochu nutné, zvedat nohu nijak vysoko. Při prvních pokusech klidně postačí, když pouze zvedne kopýtko ze země. Stejným způsobem budeme pokračovat s dalšíma nohama a postupně, velmi pomalu se budeme snažit prodlužovat dobu, jak dlouho kůň nohu drží. Klidně si při tom můžeme počítat – až bude spolehlivě nohy zvedat, zkusíme napočítat do tří, za dva dny do čtyř, a tak dále. Nezapomeňte také, že přední nohy je potřeba zvedat i dopředu.
Pokud nemáte koně od hříběte, nebo už prostě hříbětem není, můžete při učení postupovat úplně stejně. Nemá-li váš kůň nějakou špatnou zkušenost nebo zlozvyk ohledně držení nohou, dá se toto docela snadno nacvičit a vylepšovat.
Pokud máte ale koně, který si lehá, nohy vyškubává nebo kope, čeká vás mnohem víc práce. Pokud chcete vědět, jak se mi daří s většinou takových koní dohodnout, počkejte si na příští číslo, kde bude další článek právě o tom, když to nejde tak snadno. Ačkoliv znám takových koní spoustu, klidně mi napište, co obzvlášť nezpůsobného dělá váš kůň a já se pokusím na to připravit radu.